Informace o nás

Když jsme přemýšleli, jak nás ve zkratce představit, pochopili jsme, že to je nadlidský úkol. Jednoduše by se dalo napsat, že jsme velká rodina. Po svatbě jsme zjistili, že nemůžeme mít vlastní děti a tak jsme si postupně vzali 6 dětí z dětského domova. Vždy jsme děti učili lásce ke zvířatům a tak se u nás doma vystřídala řada mazlíčků od hadů, přes morčata, křečky, potkany, rybičky, chameleony, zakrslé králíky, africké šneky, kočky a samozřejmě psy.

Psi k nám vlastně patří odjakživa. Brzy po svatbě jsme si pořídili prvního pejska anglického kokršpaněla Bena. Ačkoliv byl čistokrevný s PP, nemohl být uchovněn z důvodu vrozené vady.  Bylo to veliké zlatíčko, hodně pomohl našim prvním dětem s adaptací v rodině a stal se jejich nerozlučným ochráncem a parťákem pro každou lotrovinu, kterou společně vymysleli.  Bohužel se celý život potýkal s rozličnými zdravotními potížemi, a tak nás opustil v pouhých osmi letech na selhání ledvin. 

Byla to těžká rána a my si říkali, že už nikdy víc nechceme zažít stejnou bolest. Naše odhodlání nám vydrželo přesně jeden den. Druhý den jsme se začali probírat inzeráty a během týdne se z jižních Čech vypravili na jižní Moravu pro štěňátko německého boxera. Vybrali jsme pro něj jméno Budy /bady/, ale naše babička při pohledu na něj prohlásila, že je tedy opravdu maxi pes a tak bylo rozhodnuto. Max opravdu dělal čest svému jménu, rostl jako z vody a my si s ním užívali každý den, pravda občas více než by se nám líbilo. Například dětem rozcupoval všechny oteplovačky, které se sušily na šňůře, nebo pět krát vyhrabal čerstvě zasazenou jívu a po šesté pro jistotu překousl její kmínek. Mamina také nemůže zapomenout na to, jak ho vláčela na procházku, obtočená vodítkem kolem pasu, protože v obou rukách držela malé děti. Ale milovali jsme ho a on nás.

Jednoho dne přibyl do naší smečky pejsek – kříženec malého knírače. Na procházce jsme viděli, jak z auta někdo vyhodil štěně a ujel. Prvně jsme ho chtěli odvést do útulku, přeci jen šest malých dětí a dvouletý boxer. Báli jsme se, jak to zvládneme. Ale po pár minutách si nás Matýsek doslova získal a postupně se stal velkou láskou našeho života. Museli jsme se smát, když jsme někam přijeli, ozývalo se – „Hele to jsou ti, co mají hodně dětí a k tomu obludu a strašidlo!“

Maxík a Matýsek vytvořili tedy nerozlučnou dvojici. Bohužel čas ubíhá rychle. Maxík byl vždy krásný zdravý pes a proto nás v jeho devíti letech zasáhla smrt jako blesk z čistého nebe. Rakovina byla rychlá a během měsíce nám miláček navždy odešel přes duhový most. Matýsek hodně tesknil a proto naše původní rozhodnutí, že se štěňátkem počkáme až na jaro, vzalo za své a my se začali poohlížet po novém kamarádovi (tedy spíš kamarádce).  Nejtěžší bylo tentokrát vybrat plemeno.

Táta chtěl znovu boxera, mamina raději chtěla nějakou menší rasu. Jediné, co bylo jasné, bude se jednat o nějakou placatku. Ve hře byl kontinentální buldok, francouzský buldoček a anglický buldok. Nakonec zvítězil francouzský buldoček – přeci „Angličana“ - kokršpaněla už jsme měli, „Němce“ - boxera také, tak je volba jasná - ne?

A tak jsme si přivezli první frbuldočí slečnu – KARMELITU ALSAMAR, kterou jsme pojmenovali Lilly. Lilly byla úžasná, hravá, komunikativní a neodbytná. Měli jsme ohromnou radost, Matýsek už menší, protože se té její ztřeštěnosti bál. Přeci jen už byl asi sedmiletý a Lilly tak veselá a živá. Nedala mu chvíli pokoj. Začali jsme koketovat s myšlenkou, co kdybychom pořídili ještě jedno štěně, přeci jen by si vyhráli a Matýsek by měl větší klid.  Také naše děti za ty roky postupně vyrostly a z dětiček se stali TEENAGEŘI s vlastními představami, jak trávit svůj volný čas. Nakonec osud rozhodl za nás. 

Při naší první návštěvě veterináře (myslím Lillinky první návštěva) jsme dostali od paní doktorky leták z nedaleké chovatelské stanice, která měla štěňátka k odběru.  A tak jsme si domluvili schůzku s tím, že se dozvíme nějaké další informace o plemeni a poradíme se o tom, co obnáší chovatelství. Zjistili jsme, že paní je moc milá, umí o pejscích moc hezky vyprávět a tak když jsme odjížděli, měli jsme zamluveného zvířecího kamaráda Jamese (JURA B-BATOM).

Na jaře 2015 při prohlížení facebooku nám do oka padla nádherná faun frbulka a co myslíte? S chovateli jsme se během týdne spojili, o víkendu se zajeli na štěňátko podívat a o dalším víkendu byla naše. Dostala od nás jméno Sofinka (BRAMBÍNA Z MĚSTA HORNÍKŮ).  Je to velký miláček, potvůrka a také kápo psí smečky. 

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a v našem případě po pejscích. Nejdříve odešel po dlouhém boji s rakovinou do psího nebe Matýsek a po roce i Lillinka, která vběhla na poli do slamy ležící u stohu a dostala těžkou alergickou reakci. Po našich zkušenostech s psími alergiemi jsme se rozhodli, že je nezodpovědné chovat pejsky, kteří mají takové problémy a po pečlivém zvážení jsme nechali Jamese vykastrovat. Protože se nám však zdálo, že nám chybí třetí parťák (přeci jen na procházce tří páníčků jsou dva psy strašně málo), rozhodovali jsme se, jak dál. Nakonec volba padla na plemeno, s jehož pořízením jsme koketovali už v roce 2014. No a protože v naší rodině vždy platilo, že od myšlenky není daleko k činům, v září 2018 jsme si přivezli malou kontinetální buldočku slečnu GAIRY SNUG.  Je to torpédo a neustále nás překvapuje svou chytrostí a temperamentem. 

Takže v současnosti máme 3 pejsky – jednoho kontinentála a dva frbulky. Mazlíčkům věnujeme spostu volného času.  Naši pejsci pro nás nejsou jen společníky, ale plnohodnotní členové naší rodiny.

Jak se tedy představit? Jsme velká rodina se šesti už dospělými dětmi a chovatelskou stanicí  buldoků.  Že jsme blázni? Ano, jsme  - a jsme na to hrdí.